Největší fotbalista od dob Masopusta - Pavel Nedvěd
V prosinci roku 2003 žila Česká republika běžnými předvánočními přípravami. Ale nejen jimi. Také očekáváním velkého fotbalového svátku. Reprezentace nehrála žádný důležitý zápas, přesto se schylovalo k úspěchu, jaký země přes čtyřicet let nezažila. Dvaadvacátého prosince si kapitán národního týmu Pavel Nedvěd došel v Paříži pro Zlatý míč, cenu pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Podobné cti se do té doby dostalo jen jedinému českému fotbalistovi – legendárnímu Josefu Masopustovi.
Pavel Nedvěd je bývalý český reprezentant. Nejlepší fotbalista Evropy v roce 2003, dvojnásobný medailista z ME (1996, 2004), vítěz Poháru vítězů poháru a Superpoháru UEFA, čtyřikrát Fotbalista roku ČR a Sportovec roku ČR 2003, Mistr Československa a dvojnásobný mistr ČR a Itálie. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.
Psal se rok 1972, když na fotbalovém nebi začala svítit nová hvězdička. Toho roku se rodičům Anně a Václavu Nedvědovým v Chebu narodil syn Pavel. Mládí prožil ve vesnici Skalná nedaleko Chebu. “Když se člověk prosadí do velkého světa z ničeho, víc si všeho váží,” říká. Zároveň to je místo, kde udělal své první fotbalové krůčky. Na zdejší škvárové hřiště ho ve čtyřech letech přivedl tatínek.
Již od mládí vynikal skvělou fyzickou kondicí a tvrdou střelou. Z místního Tatranu vedla jeho cesta přes krátkou zastávku v RH Cheb do Škody Plzeň. Pavlovým trenérem se zde stal Josef Žaloudek. Člověk, který fotbalu a práci s mládeží zasvětil celý svůj život. Josef Žaloudek se pro něho stal druhým tátou. Dobu fotbalového zrání v tehdejší Škodě Plzeň považuje Pavel za klíčovou pro svoji další kariéru.
V roce 1991 odchází do Dukly Praha, aby si zde odkroutil vojenskou službu. Zároveň už o něho intenzivní zájem projevuje další klub z hlavního města, Sparta Praha.
Od sezony 1992/93 již obléká rudý dres pražské Sparty. V nejsilnějším českém klubu opakovaně získává ligový titul a v červnu roku 1994 v zápase s Irskem poprvé přetahuje přes hlavu reprezentační trikot. O dva roky později, na mistrovství Evropy v Anglii, už patří mezi stabilní hráče základního kádru. V sezoně, která šampionátu předcházela, dokázal soupeřům v domácí soutěži nasázet čtrnáct branek. A na Euru se dostavuje také první velký mezinárodní úspěch. Družstvo se pod vedením tehdejšího reprezentačního lodivoda Dušana Uhrina dokázalo probít až do finále, kde podlehlo favorizovaným Němcům. Kolem řady čerstvých evropských vicemistrů se okamžitě začínají rojit nabídky na angažmá v zahraničních klubech. Skloňovat se v této souvislosti začíná i Nedvědovo jméno. K nejvážnějším uchazečům o služby plavovlasého Čecha se řadí nizozemský PSV Eindhoven. V lovu na záložníka pražské Sparty ale nakonec vítězí Lazio Řím, vedené trenérem českého původu Zdeňkem Zemanem. Je to právě on, kdo přesvědčí management klubu, aby Nedvěda koupil.
První měsíce jsou těžké. Pro mladíka ze Skalné to je první zahraniční angažmá. Musí se učit jazyk, manželka je těhotná, k tomu velká konkurence v týmu. Respekt si získává svým tréninkovým úsilím i výkony na hřišti. Řím se nakonec pro Pavla a jeho rodinu stává domovem na dalších pět let. S Laziem během nich vyhraje ligu, italský pohár (Coppa Italia) i superpohár. Stává se také historicky posledním střelcem dnes již neexistujícího Poháru vítězů pohárů.
Po vydařené kvalifikaci český národní tým na Euru 2000 nedokáže zopakovat úspěch z Anglie. Vítězství nad Dánskem na postup ze skupiny nestačí. S týmem se po ME loučí kapitán Jiří Němec a trenér Chovanec musí hledat jeho nástupce. Volba padá na Nedvěda. Kapitánskou pásku tak přebírá po jednom z hráčů, které považoval za svůj vzor.
Výkony v dresu Lazia nemohou uniknout ani bossům nejslavnějších evropských velkoklubů. S lukrativními nabídkami se předhánějí Manchester United, Real Madrid, Arsenal, Barcelona, Inter Milán nebo londýnská Chelsea. Vážný zájem projevuje i slavný Juventus Turín. Lazio však Nedvědovi připraví návrh nové smlouvy s platností do léta 2006. Pavel je spolu s celou rodinou v Římě spokojený a nový kontrakt podepisuje. V Laziu chce zakončit kariéru. Zviklat ho nedokáží ani lukrativní finanční podmínky nabízené turínským velkoklubem.
Jenže Juventus se nevzdává, jeho zájem je eminentní. Zástupci “Staré dámy” dobře vědí o Cragnottiho finanční tísni a neustále dorážejí i na Pavla. Dvakrát pro něho posílají soukromé letadlo a trenér Marcelo Lippi mu slibuje klíčovou pozici v týmu. Zvažování je těžké, ale nakonec vítězí sportovní hledisko. Rodí se tak nejdražší přestup v historii českého fotbalu. Lazio za svého záložníka vyinkasuje v přepočtu kolem 1,6 miliardy korun.
V druhé italské štaci stojí před Nedvědem nelehký úkol. Potvrdit ve světovém velkoklubu pověst vydobytou v Laziu. A s odstupem času již můžeme konstatovat, že svoji misi splnil. Se “Starou dámou” dvakrát získal italský titul a výraznou měrou přispěl i k postupu svého týmu do finále Ligy mistrů.
Začátky v městě automobilů ale jednoduché nejsou. Po prvním povedeném zápase se Pavlovi i Juventusu přestává dařit, a to nároční příznivci snášejí jen těžko. Na překážky a nezdary reaguje charakteristickým způsobem – zvýšeným úsilím. A to obvykle přináší výsledky. S příchodem jara tak nerostou jen venkovní teploty, ale strmě jde vzhůru i forma Juve. Český záložník je několikrát vyhlášen nejlepším hráčem utkání a na konci sezóny se může podruhé v kariéře radovat ze zisku mistrovského titulu.
Vraťme se ale k reprezentaci. Na obzoru se rýsuje nový cíl - mistrovství světa. Přímý postup do Japonska a Koreje z původně slibně rozehrané kvalifikace Chovancovým svěřencům uniká. Spásu nepřináší ani barážový dvojzápas s Belgií, který Česko psychicky nezvládá. Těsně před koncem odvetného zápasu na Letné Nedvěd za protesty obdrží druhou žlutou kartu a musí pod sprchy. Po utkání se na tým řítí záplava kritiky, jejíž nemalá část směřuje na hlavu reprezentačního kapitána. Zatímco v Itálii je respektovanou osobností a miláčkem davů, doma mu spousta fanoušků i médií stále nemůže přijít na jméno. Stejně jako se dokázal vypořádat s těžkým obdobím po nástupu do Juventusu, zabírá Nedvěd i teď.
V druhé sezoně mezi “bianconeri” se Pavel stává skutečně klíčovou postavou svého týmu. Získává další ligový titul a významnou měrou přispívá k postupu Juventusu do finále Ligy mistrů. Splnit si svůj sen - zahrát si finále nejprestižnějšího pohárového klání, mu ale není souzeno. Chvíli před koncem semifinálového utkání s Realem Madrid, v němž podal vynikající výkon, v zápalu boje fauluje anglického záložníka Steva McManamana. Druhá žlutá karta mu vystavuje nemilosrdné stop pro další zápas. Juventus do finálového boje proti AC Milán v Manchesteru nastupuje bez své největší hvězdy. Penaltový rozstřel, který nakonec rozhoduje a po němž se z vítězství raduje tým z Milána, Pavel protrpí na tribuně. Jsou to nejhorší chvíle, jaké ve fotbale do té doby zažívá. Nejeden fanoušek i odborník nepochybuje, že výsledek mohl být jiný, kdyby Juventus nepostrádal svého nejlepšího hráče. Malou náplastí na Nedvědovu bolavou duši tak může být jen to, že je vyhlášen nejlepším záložníkem Ligy mistrů.
Neúčast ve finále Ligy mistrů je ale jediným stínem na jinak pohádkově vydařeném roce 2003. Jako první fotbalista se stává českým Sportovcem roku, vítězí v jedné prestižní anketě za druhou. Vše vrcholí dva dny před Štědrým dnem, kdy Pavel dostává jeden z nejkrásnějších dárků, jaký fotbalista může dostat. Dárek, který si musel zasloužit a na cestě k němu i mnoho obětovat. Zlatý míč France Football, cenu pro nejlepšího fotbalistu starého kontinentu.
Na vlně úspěchu se veze také reprezentace. Po Jozefu Chovancovi tým přebírá zkušený Karel Brückner. S národním mužstvem se loučí Berger s Řepkou, ze zkušených zůstávají Šmicer, Poborský i Nedvěd. A právě kolem něho hodlá nový kouč vybudovat družstvo pro Euro 2004. Hráči ho mezi sebou znovu vyberou za svého kapitána. Následnou kvalifikaci Češi zvládnou suverénně, poradí si i s nebezpečnými Nizozemci, které pošlou do baráže. Před ME v Portugalsku se Česká republika pro některé odborníky stává černým koněm turnaje.
Reprezentačnímu kapitánovi na úspěchu týmu hodně záleží. V průběhu jara přichází varování v podobě prohraných přátelských zápasů, na druhou stranu se do družstva stíhají vrátit někteří dlouhodobě zranění hráči. Formu před turnajem ladí Brücknerovi svěřenci v rakouském Seefeldu. V Portugalsku na ně nečeká jednoduchá skupina: Lotyšsko, znovu Nizozemsko a Německo.
První zápas s Lotyšskem dokazuje, že v současném fotbale není snadných soupeřů. Lotyši se gólem do šatny ujímají vedení a šokují favorita. Mužstvo ale prokazuje svoji sílu a v druhém poločase převáží skóre na svoji stranu. Vítězství v druhém utkání už může Českou republiku posunout do čtvrtfinále. Jenže tomuto scénáři zpočátku nenasvědčuje vůbec nic. Holanďané ve chvíli vedou o dvě branky a zdá se být rozhodnuto. Smířena s osudem však není družina kolem Karla Brücknera . Ten sází vše na ofenzívu a stadion v Aveiru bez dechu přihlíží strhujícímu mači, který je oslavou hry zvané fotbal. Češi brankami Kollera, Baroše a Šmicra otáčejí zápas a jako první si obstarávají postupovou jistotu ze skupiny D. Hráčem zápasu je vyhlášen Pavel Nedvěd. V obměněné sestavě vítězí Česko i ve střetnutí s Německem. Zisk přinejhorším bronzové medaile zajišťují ve čtvrtfinále tři branky v síti Dánska. 
V semifinále na sebe narážejí dva zcela odlišné fotbalové světy. Ofenzivně laděná česká reprezentace, neoficiálně vyhlášená jako “nejzábavnější” tým šampionátu a z neprostupné obrany vycházející družstvo Řecka. Svatyni týmu z jihu Evropy snad před soupeřovými střelci chrání všichni antičtí bohové. Ve vyřazovací části neinkasují ani jediný gól. Pro Pavla to je další nešťastné semifinále. Při pokusu o střelu se sráží s protihráčem a ze hřiště odkulhá se zraněným kolenem. Nezdolný bojovník se po ošetření ještě pokouší pokračovat, ale po chvilce musí definitivně zamířit na lavičku. Řekové poráží v semifinále Českou republiku 1:0, tentokrát gólem v poslední minutě prodloužení. Stejný výsledek ve finále proti domácím Portugalcům řeckým fotbalistům zajišťuje evropský titul a v jejich zemi nehynoucí slávu.
S následky zranění z Eura se Nedvěd potýká celé léto. Vynechává všechny přípravné zápasy Juventusu, kterému v těžké situaci pomůže až v odvetě třetího předkola Ligy mistrů. Svůj návrat oslaví gólem a velmi dobrým výkonem. Jenže koleno začíná po zápase znovu otékat a bolet. Přetrvávající zdravotní problémy spolu s dalšími okolnostmi proto Pavla donutí k nelehkému rozhodnutí. V pátek 24. září 2004 oznamuje, že se vzdává dalšího působení v národním týmu, a bude se plně soustředit na doléčení zranění a výkony v Juventusu. Za reprezentaci stihl během deseti let odehrát 83 zápasů, v nichž zaznamenal 17 gólů.
Pro Grande Paola to nebyl lehký rok. Většinu zápasů odehrál pod injekcemi, pronásledovala ho zranění jako ještě nikdy v kariéře. Pavel přesto na uplynulé měsíce nevzpomíná ve zlém: "Po tom všem, čím jsem během sezóny prošel, ji nakonec považuji za úspěšnou. Získali jsme titul a v rozhodujících utkáních jsem byl při tom, na hřišti, takže spokojenost."
Podzim roku 2005 je pro české fotbalové příznivce ve znamení události, na kterou čekali dlouhých šestnáct let. Národní tým vybojoval účast na mistrovství světa 2006 v Německu. Účast na celosvětovém fotbalovém svátku si zajistili až jako poslední, díky dvojímu vítězství 1:0 v baráži s Norskem. A na hřišti u toho byl znovu i Pavel Nedvěd. Český tým prokázal svoji sílu a psychicky náročné dvojutkání úspěšně zvládl. O gólový moment v prvním duelu se postarala trojice pamětníků Eura 1996. Pavel Nedvěd nádherně našel Karla Poborského, tomu se podařilo odcentrovat a na konci souhry "mazáků" byl Vladimír Šmicer, který hlavou překonal norského brankáře. V druhém zápase pak Tomáš Rosický svojí trefou definitivně nasměroval Českou republiku na šampionát.
Ročník 2005/06 přinesl Juventusu v pořadí již 29. scudetto. Po sezoně ale v italském fotbale vyplula na povrch korupční aféra, do které byla zapletena řada týmu včetně Juventusu. Zdaleka nejpřísnější trest si odnesl právě turínský klub. Přišel o dva poslední tituly a s bodovým odpočtem byl přeřazen do Serie B.
Celosvětovou událostí léta je ale mistrovství světa v Německu. Národní tým ve skupině čeká USA, Ghana a Itálie. První utkání se zámořským soupeřem Čechům vyšlo na jedničku. Po skvěle zvládnutém taktickém výkonu zvítězili 3:0. Pavel Nedvěd byl nejlépe hodnoceným hráčem zápasu. Afričtí Brazilci, jak Ghaňanům Pavel přezdíval, rázně přiškrtili euforii po vydařeném vstupu do šampionátu. Porážka 2:0 stavěla národní tým před duelem s Itálií do nezáviděníhodné situace. Squadra azzura ale bohužel byla nad síly českého týmu.
Grande Paolo svůj devadesátý reprezentační zápas odehrál v grandiózní formě. Všechnu chválu, která se na něj po zápase snesla, by ale raději vyměnil za postup do osmifinále. "Úžasný Nedvěd, bojoval jako lev," uvedl na Pavlovu adresu František Veselý, bývalý reprezentant a účastník MS 1970. Deník Sport zase napsal: "Český fotbal má jenom jednu opravdovou hvězdu. A tou je Pavel Nedvěd. Poslední zápas na mistrovství světa to ukázal." Podle zahraničních médií Čechům k postupu chybělo "více Nedvědů". Jasnou řečí hovořily i statistiky. Pavel byl na MS z našeho týmu nejpilnějším střelcem, byl nejčastěji u míče a soupeři byl i nejvíckrát faulován. Reprezentační kariéru Pavel definitivně uzavřel v letním přípravném utkání se Srbskem. Na kontě tak má 91 startů za národní tým.
Před novou sezonou čekalo Pavla těžké rozhodování. Ukončit kariéru, přestoupit, nebo zůstat v Juventusu a hrát jen druhou ligu? Narozdíl od řady jiných hvězd se Grande Paolo rozhodl v duchu hesla, že kavalír svou dámu nikdy neopouští. Pavel svému týmu přispěl jedenácti góly a stal se nejlépe hodnoceným hráčem sezony v Serii B.
Ovace tisíců fanoušků po skončeném zápase zažil naposledy v neděli 31. května 2009. A aplaudoval mu celý stadion, tedy i sektor hostí, protože jeho rozlučka proběhla symbolicky v zápase dvou klubů, v nichž český záložník strávil dohromady třináct let - Lazia Řím a Juventusu Turín. Podmanil si přitom celou Itálii, kde se mu nakonec dostalo mnohem většího uznání než v mateřské zemi. Na vrcholové úrovni hrál Nedvěd osmnáct let a jeho profesionální dráhu rámují dvě data: 28. říjen 1991, kdy odehrál své první ligové utkání v dresu Dukly Praha, a zmiňovaný 31. květen 2009, kdy nastoupil k poslednímu zápasu za Juventus Turín.
Loučila se fotbalová legenda, kterou český národ neměl od dob Masopusta, hráč který po 41 letech přivezl do České republiky Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy...
Kariéra:
1977-1985 Tatran Skalná
1985-1986 RH Cheb
1986-1991 Škoda Plzeň
1991-1992 Dukla Praha
1992-1996 Sparta Praha
2001-2009 Juventus Turín
Zajímavosti:
Přezdívky: Méďa, Duracell, Canon, Grande Paolo
Výška: 177 cm
Váha: 70 kg