Člen Klubu ligových kanonýrů
,, ...je to už dávno mockrát vyšlo slunce, čekalo se tenkrát na stovku Standy Štrunce..." zpívá se v jedné z dřívějších viktoriánských hymen. Kdo vlastně byl muž, jehož jméno dnes nesou sady ve kterých sídlí v současnosti nejlepší český klub.
Stanislav Štrunc se narodil 1942 ve Skvrňanech u Plzně. Ve třinácti letech začal s fotbalem v plzeňském klubu Spartak (dnes Viktoria) jako brankář. Díky své rychlosti a dravosti se však začal mnohem více prosazovat v útoku. Z průměrného gólmana se stal brilantní pravý křídelní útočník, který se za pár let posunul do prvního týmu a později stal se legendou plzeňské kopané.
I přesto, že to občas vypadalo jakoby byli Štruncové dva. Mimořádný kanonýr a nešťastný trémista. O tom který bude hrát rozhodoval vždy úvod utkání. Povedla-li se přihrávka byl k nezastavení. Útočil, nabíhal střílel, ... Na hřišti ho nebylo možné uhlídat. Ale když se mu začátek nepovedl, přicházel o míč. Jen tak se potuloval a když zaslechl pokřiky fanoušků na jeho výkon, otáčel svůj zrak k trénerovi, jestli jej náhodou nehodlá vystřídat.
Po vytáhlém plzeňském útočníkovi s brilantní technikou zatoužila v roce 1965 pražská Dukla. Štrunc zde zažil nejúspěšnější období. Získal s ní titul mistra Československa a dvakrát vyhrál československý pohár. Vstřelil 65 ligových gólů a také poprvé oblékl dres pro fotbalistu nejcennější – dres reprezentačního týmu. Debut to byl jedinečný. 90 tisíc lidí na slavném brazilském stadiónu Maracaná sledovalo jeho premiéru. O dva roky později byl Štrunc členem výpravy na Olympijských hrách v Mexiku 1968. V roce 1970 hrál ještě proti Polsku a Finsku. Tím se jeho reprezentační kariéra uzavřela.
Po sedmi letech v Dukle se Štrunc vrátil do Plzně. Už ne do Spartaku, ale do Škody. To byl nynější staronový název klubu, jenž už tenkrát sídlil tam, kde dnes. Tehdy však ještě v Městských sadech. Štrunc přišel do týmu, kterému se minulý rok povedlo vrátit mezi fotbalovou elitu, aby zde napsal jednu z nej úchvatnějších kapitol v historii klubu.
V březnu 1976 vstřelil Štrunc svou 99 branku v lize. Od členství v Klubu ligových kanonýru ho dělila jediná trefa. Ačkoliv spoluhráči dělali co mohli, stý gól ne a ne přijít. Štrunc měl několik možností jít na penaltu, ale pokaždé odmítl, toužil po gólu ze hry. Bylo mu 35 let a pomalu už se začal ze sestavy týmu vytrácet. Přednost dostávali mladší hráči. Všichni už byli smířeni, že navždy zůstane v kolonce gólů u jeho jména číslo 99.
V květnu 1977 zavítal do Plzně bratislavský Inter a proti němu nastoupil i Štrunc, který se v té době už pomalu loučil s kariérou. Pak to konečně přišlo.. Sám Štrunc popsal s vůj vstup mezi ligové kanonýry takto: ,,Přihrál mi Süss, byl jsem skoro sám u brány, prásknul jsem do toho levačkou a dal jsem gól. Pět minut se pak nehrálo, gratulovali mi nejen spoluhráči, ale i rozhodčí a taky celé mužstvo Interu.“ Nebylo člověka na stadióně, který by tuto poctu vytáhlému útočníkovi nepřál.
O týden později ukončil svou ligovou kariéru. Na fotbal nezanevřel. Chodil si pak ještě zahrát nižší soutěže.
Stanislav Štrunc odešel na nebeský trávník 8. listopadu 2001.
Od roku 2004 pořádá FC Viktoria Plzeň mezinárodní dorostenecký turnaj který hrdě nese jméno Memoriál Stanislava Štrunce. V roce 2011 byl Stanislav Štrunc zvolen do Jedenáctky století FC Viktoria Plzeň.