Žaloudek, Bína .., ale i Nedvěd nebo Čech

Jména jako Pavel Nedvěd nebo Petr Čech asi zná každý příznivec fotbalu. Co ale třeba Bína, Perk, Michálek, Čaloun, Štrunc ? Ano .. i tito fotbalisté .. a mnoho dlších .. psali slavnou historii našeho klubu ..

Vladimír Bína

Patřil ke generaci fotbalistů, kteří proslavili Viktorii hlavně v období mezi dvěma válkami. Narodil se v roce 1909 a s fotbalem začínal na severu Čech. Do Plzně přišel na podzim 1932, bylo mu tehdy třiadvacet let a ve Viktorii zůstal až do roku 1947. Dlouhých patnáct let.

Zapadl do sestavy Jabornický nebo Žaloudek v brance, v poli hráli Protiva, Šimek, Přibáň, Fábera, Bešťák, Mizera, Kuželík, Názler, Bína, Čulík, Hess, Rajniš, Vlček. Vladimír Bína hrál na postu útočníka výborný fotbal. Byl obětavý, hrál vždycky s plným elánem a zaujetím, což spolu s jemným fotbalovým uměním, s citem pro technickou práci a pro bleskové rozhodování ho zařadilo mezi velké opory Viktorie. Byl dispečerem hry.

V první lize sehrál za plzeňský tým 261 utkání a nastřílel 38 gólů. Za Československo sehrál jeden mezistátní zápas v roce 1933 s Rakouskem (3:3). Hrál i ve slavném duelu Středoevropského poháru Viktoria - Juventus v roce 1933. Po válce se z Plzně odstěhoval do Litvínova, kde v roce 1988 ve věku 79 let zemřel.

Vladimír Perk

Se sto třiceti góly je členem Klubu ligových kanonýrů. Narodil se v roce 1920 a do Luční ulice přešel z domovského SK Karlov v roce 1939. Okamžitě se zařadil mezi esa Viktorie. Bína, Bešťák, Moravec, Vlček, Tajčner, Dědič a další ho vzali mezi sebe a obdivovali jeho střelecké umění. Nebylo snad zápasu, aby nedal gól. Tři, nebo dokonce čtyři góly za zápas byly dost častým jevem.

Za okupace reprezentoval Čechy a v jednom utkání nastřílel Moravě sám čtyři góly. Hned po válce oblékl v Paříži dres Československa. S Viktorií procestoval prakticky celou Evropu. V nejvyšší soutěži za ní sehrál 201 utkání. Když v roce 1954 skončil s aktivní činností začal se věnovat trenérskému řemeslu. Vedl áčko i béčko Škodovky, trénoval Karlov, RH Plzeň i Bolevec. Zemřel v roce 1998 ve věku osmasedmdesáti let.

Stanislav Štrunc

S rovnou stovkou gólů další člen Klubu ligových kanonýrů. Narodil se ve dvaačtyřicátém roce a opravdový fotbal okusil ve třinácti letech v žácích Spartaku Plzeň. Začínal v brance, ale díky rychlosti a dravosti se po několika utkáních dostal na svůj post křídelního útočníka. Na čas hostoval ve Spartaku Skvrňany, ale protože střílel spoustu gólů, rychle se vrátil do Spartaku, kde začala jeho velká kariéra.

První ligovou branku vstřelil v roce 1961 Žilině. V roce 1965 odešel do Dukly Praha, kde nastřílel 65 prvoligových gólů. Zahrál si PMEZ, třikrát hrál za áčko Československa, šestkrát za olympijský celek a šestkrát za juniory. Na vlastní kůži okusil atmosféru na Maracaná proti Brazílii, spolu s dalším Plzeňákem, Milošem Herbstem, bojoval v roce 1968 na olympiádě v Mexiku.

Do Plzně se vrátil v roce 1972 a střílel další góly. Až konečně v roce 1977 v duelu s Interem Bratislava ten jubilejní stý. Absolvoval celkem 329 utkání v první lize. Potom skončil ve Viktorii a hrál ještě v nižších soutěžích. V Kaznějově jako hrající ternér a v plzeňských Potravinách, dnešní Spartě Plzeň. Na fotbalové nebe odešel předčasně v roce 2001 ve věku devětapadesáti let.

František Plass

Jeden z nejlepších fotbalistů Československa šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Narodil se v roce 1944 a do plzeňského Spartaku přišel z ČSAD ve svých devatenácti letech. Měl dokonalé ovládání míče, vynikající techniku, smysl pro kombinaci a perfektní hru hlavou. Pro jeho elegantní způsob hry se mu později začalo říkat plzeňský Beckenbauer.

Sehrál 11 oficiálních mezistátních utkání za Československo, ale řadu za olympioniky a juniory. Jako univerzální fotbalista vystřídal místo stopera, středního útočníka i záložníka. Nejplatnější byl zřejmě na postu volného hráče - libera. Třináct let patřil k oporám Škodovky, sehrál za ni v první lize 169 utkání a nastřílel 16 prvoligových gólů. Lákala ho Sparta, Slavia, bratislavský Slovan, ale z Plzně nikdy nikam nepřestoupil, jeho věrnost Štruncovým sadům byla příkladná.

Odešel až v roce 1976 do Chebu a v roli trenéra spolu s Jiřím Lopatou přivedli RH Cheb poprvé v historii do první ligy. Později trénoval v pražské Dukle, Ústí nad Labem, byl u zrodu blšanského zázraku.

Zdeněk Michálek

Je to už téměř třiačtyřicet let, co se poprvé objevil ve Štruncových sadech. Narodil se v roce 1947 a s fotbalem začínal na Borech na hřišti SK Plzeň. Od roku 1955 v tehdejší Lokomotivě z postu levé spojky střílel góly. V roce 1966 přestoupil do Škodovky a hned v roce 1967 ji pod vedením trenéra Vlastimila Chobota pomohl do první ligy.

Později trenér Karel Kolský udělal z Michálka zadního stopera. Stavěl na jeho herní disciplině, bojovnosti a inteligenci. Slavný trenér Rudolf Vytlačil si ho vybral do reprezentačního mužstva Českého lva, což byla neoficiální reprezentace Čech a Moravy. Hrál v Chile, Peru, Kolumbii a Uruguai.

Těžké zranění v roce 1976 ukončilo jeho aktivní kariéru. Začal trénovat v roli asistenta, byl sekretářem a opět trénoval, tentokrát už samostatně. Vedl dorostence, působil v Příbrami, Rakovníku, Rokycanech, v německém Regenu, se kterým několikrát postoupil, ale co je nejpodstatnější, neustále se vracel k prvnímu mužstvu Viktorie, kterou pětkrát (!) přivedl do první ligy, což je velký unikát. A navíc v roce 1994 vybojoval s tehdejším nováčkem vynikající páté místo.

Patří k největším stálicím v historii Viktorie. Zapsal se do análů jako její výborný a maximálně spolehlivý hráč (142 startů v první lize, 18 gólů) i neméně kvalitní trenér.

Josef Čaloun

V roce 2009 završil třicet let působení ve Viktorii. Čtrnáct let chytal a šestnáct let trénuje gólmany. Není jediný Čaloun, kterého si fotbalová veřejnost pamatuje. Před ním tu v šedesátých létech působil jeho bratranec František, po něm syn Michal. Narodil se 18. června 1946 a s fotbalem začal v jihočeské Zlivi. Přes Dynamo České Budějovice, Duklu Tábor a Pardubice se na rozhraní šedesátých a sedmdesátých let dostal do Škody Plzeň.

Zde prožíval s klubem všechno dobré i zlé. Dvakrát sestoupil do druhé ligy, ale byl v mužstvu, které nejvyšší soutěž hrálo nepřetržitě od roku 1972 do roku 1980. V první lize odchytal 261 utkání a v brance stál i v památných duelech s Bayernem Mnichov. V roce 1977 byl vyhlášen nejlepším ligovým brankářem, a přestože o něj měla zájem Sparta, chytal dál ve Štruncových sadech.

Dva roky hrál v olympijském týmu, přesto nakonec na OH v roce 1980 z neznámých důvodů nejel a přišel tak o zlatou medaili. Zachytal si i přátelák za reprezentační áčko proti Borusii Dortmund. Z Plzně odešel chytat do Svéradic, které z krajského přeboru postoupily až do třetí ligy. V roli trenéra brankářů prošla jeho rukama celá řada borců. Jen namátkou Havel, Ticháček, syn Michal, Hauzr a řada dalších, včetně těch současných.

Jiří Rubáš

Patří k nejlepším trenérům v historii Viktorie. Odchovanec rokycanského fotbalu se narodil v roce 1922 a v dorosteneckém věku hrál na postu útočníka. Po přestupu do Bohemians ho přeškolili na záložníka, či obránce. Za reprezentaci Československa sehrál šest zápasů.

V roce 1954 skončil s aktivní činností a hned začal v Bohemians trénovat. Po čtrnácti letech odešel do Ostravy, odkud se v roce 1970 poprvé objevil v Plzni. Vydržel tu pět sezon. Převzal prvoligového nováčka, s kterým sice sestoupil, ale po roce první ligu vybojoval zpět a Plzeň ji hrála nepřetržitě až do roku 1980. V roce 1975 odešel do Ostravy, získal s Baníkem titul mistra republiky a hrál i PMEZ.

Do tehdy druholigové Plzně se vrátil v červnu 1986 a za dva roky ji znovu přivedl do první ligy. Jeho velkým trenérským kladem bylo, že dokázal vždy vytvořit kamarádský kolektiv, ke kterému přistupoval bez falše, ale při plnění úkolů byl nesmlouvavý, přísný a tvrdý. Za předpoklad úspěchu považoval kázeň a disciplinu. Zemřel v roce 2005 ve věku třiaosmdesáti let.

Jiří Sloup

Patří do hodně rozvětveného fotbalového klanu Sloupů. Narodil se 30. dubna 1953 a první fotbalové kráčky absolvoval v Sokole Letná, kde hrál od žáků až po dospělé. Rok před vojnou okusil divizi v ČSAD Plzeň. V letech 1974 - 76 absolvoval vojnu v Dukle Tábor a v jednom ročníku třetí ligy nastřílel 22 gólů. Do Škodovky si ho vybral trenér Tomáš Pospíchal. Nejdřív začal hrát levé křídlo, později záložníka a stopera.

Byl velice důrazným hráčem, vynikal tvrdou střelou ze střední i větší vzdálenosti. Řadu gólů nastřílel z dvaceti až třiceti metrů. V roce 1982 přestoupil za trenérem Pospíchalem do Bohemians, s kterými získal titul Mistra Československa a zahrál si i evropské poháry s věhlasnými celky. Za tři roky se ale vrátil do Plzně a Škodovce stále odváděl cenné služby. V první lize si celkem připsal 231 startů, a přestože působil většinou v roli defenzivního hráče, dokázal nastřílet 48 prvoligových gólů. Za reprezentační áčko sehrál osm utkání a vstřelil jeden gól.

V roce 1982 na milánském San Siru překonal bombou legendárního gólmana Dino Zoffa a Československo si v kvalifikaci mistrovství Evropy připsalo cenný bod za remizu 2:2. Ze Škodovky odešel v létě 1989 v šestatřiceti letech. Ligové kopačky pověsil na hřebík po sezoně, ve které nastřílel devět gólů.

Pavel Nedvěd

Držitel zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy v roce 2003 odešel do velkého fotbalu z Plzně. Narodil se v roce 1972, s fotbalem začínal v rodné Skalné a přes Cheb se v roce 1986 dostal do Plzně, kde si ho vzal do práce legendární trenér Josef Žaloudek. Zrodil se osudový vztah, který Nedvěda výrazně ovlivnil.

Uměl kopat levou i pravou, hrál s hlavou nahoře, měl výbornou kondici a fotbalem byl doslova posedlý. Přes dorost se dostal do prvního mužstva na podzim 1990. V létě 1991 narukoval do Dukly Praha a potom už ho čekala Sparta a reprezentace. Do světového fotbalu se poprvé výrazně zapsal v roce 1996 na ME v Anglii, odkud si přivezl stříbrnou medaili a brzo se stěhoval do Lazia Řím. V roce 2001 zamířil do Juventusu Turín.

V reprezentaci si zahrál na ME 2000, ME 2004 i na MS 2006. Je vítězem Poháru vítězů pohárů, finalistou Ligy mistrů, finalistou Poháru UEFA, několikanásobným vítězem národního poháru a několikanásobným mistrem ligy.Navíc v roce 2003 získal Zlatý míč pro nejlepší fotbalistu Evropy.

Všechny tréninky i zápasy odjezdil vždy s plným nasazením. Jeho přístup byl vždy maximální. Takové návyky si osvojil právě v Plzni.

Josef Žaloudek

Patřil k nejlepším mládežnickým trenérům v republice. Jeho rukama prošla celá řada pozdějších osobností a obrovský podíl měl uznávaný odborník na růstu světové hvězdy Pavla Nedvěda. Narodil se 3. ledna 1941 ve fotbalové rodině v Nýřanech. Otec byl brankářem a starší bratři Adolf a Oldřich byli rozhodčí. Sám se zkoušel prosadit jako hráč, ale brzo se dal na trenérskou dráhu. Nejvyšší trenérské vzdělání získal v roce 1978 a stal se vedoucím tréninkového střediska mládeže Škody Plzeň.

Starší žáky plzeňské Viktorie, jejichž barvy tehdy hájil kromě jiných i Martin Füllo, přivedl v roce 2001 k titulu mistrů ČR. Někteří z jeho svěřenců se po skončení aktivní činnosti dali na trenérskou dráhu. Příkladem jsou Vítězslav Lavička, nebo Jaroslav Šilhavý. Neprávem nedoceněný odborník byl naposledy trenérem sportovních tříd plzeňské Viktorie na 33. základní škole Terezie Brzkové v plzeňských Skvrňanech.

Zemřel po těžké nemoci 3. srpna 2003 ve věku dvaašedesáti let. Rozloučit se s ním přišly celebrity českého fotbalu, včetně Pavla Nedvěda, i obyčejní fanoušci, trenéři, funkcionáři a hráči. Na jeho počest se každoročně hraje dorostenecký memoriál a stadion na 33. ZŠ nese jeho jméno.

Petr Čech

Ve fotbalové historii neměla naše republika lepšího brankáře. Od šestnácti let pravidelný účastník ME a MS juniorských kategorií. Mistr Evropy jedenadvacítek v roce 2001 ve Švýcarsku, účastník ME v roce 2004 v Portugalsku, MS 2006 v Německu a ME 2008 ve Švýcarsku a Rakousku.

Narodil se v roce 1982 v Plzni. S fotbalem začal ve Viktorii a vydržel tam až do roku 1999, kdy přestoupil do Blšan. V roce 2001 se objevil v pražské Spartě a to už byl naší brankářskou jedničkou. Na první zahraniční angažmá odešel v roce 2002 do Stade Rennes a po dvou sezonách si ho vybrala slavná anglická Chelsea, kde se stal okamžitě jedničkou a začal sbírat tituly mistra Anglie. Září i Lize mistrů.

197 centimetrů vysoký brankář má vynikající techniku, úžasný reflex a téměř žádné slabiny. Působí naprosto klidným, koncentrovaným dojmem i v krajně vypjatých chvílích. Dokáže si dirigovat obranu. Svými výkony proslavuje nejen Českou republiku, ale i plzeňskou Viktorii. V tomto klubu se učil brankářskou abecedu.

Abychom na někoho z legendárních fotbalistů nezapomněli, byl by tento článek velice, velice dlouhý. Některým z nich se budeme věnovat v budoucnu trochu více.