Ten, co změnil tisíce životů - Pavel Horváth

Minulý rok jsme začínali příběhem nejlepšího českého hráče a držitele Zlatého míče za rok 2003 Pavla Nedvěda. Letošní první článek bude věnován největší ikoně západočeského klubu poslední doby a jedné z největších v celé klubové historii. 

Psal se rok 2008, Sparta v létě získala Patrika Bergera a pro Pavla Horvátha najednou nebylo v týmu tolik místa, kolik by si představoval. Bylo mu třiatřicet let, zahrál si v Portugalsku, Turecku či Japonsku.

 Okusil atmosféru zápasů v evropských pohárech. Dva ligové tituly slavil se Spartou, jeden se Sportingem Lisabon. Zkušeností měl na rozdávání a nejspíš si říkal, že nejlepší fotbalové roky má už za sebou. Spekulovalo se o jeho možném návratu do Teplic, ale nakonec jej získala Viktoria Plzeň. A nejen jeho, ještě dalších pět hráčů zamířilo toho času z Letné do týmu Viktorie Plzeň. Klub, který se v té době nacházel na hraně mezi první a druhou ligou, tak získal velmi kvalitní posily. Trenérem byl tehdy Jaroslav Šilhavý, který znal hráče z působení ve Spartě, ale po nevydařeném vstupu do sezóny 2008/09 byl odvolán a na jeho místo byl dosazen v Čechách nepříliš známý trenér Pavel Vrba, který před tím působil na Slovensku a se Žilinou dokonce získal slovenský titul.

Tým pod taktovkou nového trenéra začal měnit herní styl. V Plzni se začal hrát atraktivní útočný fotbal a jeho ústřední postavou se stal Pavel Horváth, který svým herním myšlením a vytříbenou kopací technikou dokázal vytvářet příležitosti pro své spoluhráče. Šéfem nebyl jen na hřišti, ale i v kabině, jako správný kapitán dokázal 

vytvořit náladu, kterou mohly ostatní týmy jen závidět. 

V roce 2011 se stalo něco, co by o pět let dříve nehádal ani největší plzeňský nadšenec.

 Viktoria Plzeň získala poprvé v klubové historii mistrovský titul. Na "narozeninové party" byla vyhlášena anketa Viktorián století. Fanoušci usoudil, že jím nemůže být nikdo jiný než hráč, který jako první z červonomodrých  pozvedl pohár pro vítěze ligy - Pavel Horváth. 

Plzeň se v tomto roce dočkala ještě výraznějšího úspěchu, když jako třetí český klub v historii dokázala postoupit do Ligy mistrů. V základní skupině narazila na velkokluby AC Milán a Barcelonu, třetím do party byl běloruský šampión BATE Borisov. Bohužel plzeňský stadion nesplňoval parametry pro pořádání zápasů Ligy mistrů, a tak museli diváci na Viktorku do Edenu.

To se ale během roku změnilo a následující rok se v Plzni opět hrály evropské poháry. Skvělé výkony předváděl Pavel i na mezinárodní scéně. V prvním utkání Plzně v Evropské lize 20. září 2012 na domácí půdě proti portugalskému týmu Academica Coimbra Pavel Horváth v úvodu druhého poločasu vyrovnával hlavou na 1:1 a zavelel tak k obratu na konečných 3:1 pro Plzeň.

V dalším utkání 4. října s Atléticem Madrid Pavel Horváth pro zdravotní problémy nehrál, španělský celek zvítězil doma 1:0 gólem v samotném závěru. Koncem října cestovala Plzeň do Izraele k utkání proti Hapoelu Tel Aviv a většinu prvního poločasu byla pod tlakem soupeře. Horváth ve 44. minutě zakončil krásnou kombinaci střelou k tyči a srovnal skóre na 1:1. Střetnutí skončilo výsledkem 2:1 pro české mužstvo, Plzeň si s 6 body upevnila druhou příčku za vedoucím Atléticem Madrid.  22. listopadu nastoupil v Portugalsku v utkání proti Coimbře a v 57. minutě proměnil nařízený pokutový kop a stal se tak nejstarším hráčem v historii Evropské ligy, který vstřelil gól (ve věku 37 let a 214 dní). V prosinci odehrál zápas v Plzni proti Atléticu Madrid (výhra Viktorie Plzeň 1:0). Plzeň si tak se 13 body zajistila konečné 1. místo v tabulce skupiny B o 1 bod před druhým Atléticem. Pavel Horváth byl vybrán do ideální jedenáctky základních skupin Evropské ligy.

O tom, že zraje jako víno přesvědčil fanoušky i v sezóně 2013/14, když hattrickem doma zničil estonský tým Nomme Kalju. Tým opět postoupil do Ligy mistrů, která se tentokrát hrála v Plzni. Hvězdy jako Ribéry, Hart, Kompany a další zavítaly ve zmíněné sezóně do Štruncových sadů a předvedly plzeňskému publiku své umění a poměřily síly s týmem, jehož kapitán jakoby zastavil čas.

Příští rok se však týmu nepodařilo projít do evropských pohárů a Horváth se stal neoficiálně asistentem nového trenéra. Zároveň se vyjádřil, že sezóna 2014/15 bude jeho poslední v hráčské kariéře. Postupně se začal na hřiště dostávat míň a míň. Nebylo se co divit, bylo mu 40 let. V trenérském týmu měl na starost nácvik útočných standardních situací, jeho rukopis se projevil mj. v zápase 6. kola proti FK Dukla Praha (výhra 2:1). Plzeň předváděla širokou paletu rozehrávek na útočné polovině hřiště a dvě kola před koncem ročníku získala mistrovský titul. Po sezoně2014/2015 ukončil svoji hráčskou kariéru. 

Celkem za Plzeň odehrál 170 ligových zápasů, ve kterých vstřelil 35 gólů. Čtyřikrát byl během působení ve Viktorii vyhlášen osobností ligy, jednou byl v nejlepší jedenáctce základních skupin Evropské ligy. Byl to klasický „špílmachr“ - tvůrce hry, dokázal dobře číst hru a dát překvapivou přihrávku. Mimo to dokázal přesně vystřelit i z větší vzdálenosti. V kabině byl znám jako věčný šprýmař. 

Dne 2. června 2015 se v plzeňské Doosan aréně uskutečnil benefiční zápas nazvaný Horviho poslední desítka, na kterém se definitivně rozloučil se svojí bohatou fotbalovou kariérou. V utkání, které sledovalo přes deset tisíc fanoušků se kromě bývalých a současných fotbalistů Plzně objevili slavné osobnosti, které vytvořili úžasnou show, jenž byla skvělou oslavou kariéry velkého fotbalisty. Po skončení utkání vstoupil na trávník frontman kapely Olympic Petr Janda a svým dárkem, písní Otázky, rozezněl plzeňský stadión. Na konec si vzal slovo sám Horvi a s humorem jemu vlastním poděkoval všem, kteří ho podporovali. S humorem, ale i se slzami v očích, jak už to při loučení bývá a nebyl sám kdo měl toho večera vlhké oči... Tak jako už několikrát před tím. Když hrál zažily Štruncovy sady slzy nesčetněkrát. Slzy hrdosti a štěstí po úžasných bitvách s evropskými velkokluby i slzy smutku a zklamání, když se neuspělo. 

Tenkrát to však byly slzy hořké jako pelyněk, skončila jedna velká etapa klubu. Loučila se legenda, hráč který psal kapitolu klubové historie zlatým písmem. Ten který bavil diváky nejen na hřišti. Výstižné bylo choreo plzeňských fanoušků: ,,Ten co změnil tisíce životů!"